AUSCHWITZ – BIRKENAU: PEKLO NA ZEMI (střípky z exkurze)

6. 11. 2019,

Prolog

V dnešní době koluje  celkem hojné množství vtipů týkajících se koncentračních táborů. A lidé se jim smějí. Někteří sice pohoršeně kroutí hlavou, ale stejně se jim většinou zvlní rty do mírného úsměvu.

Avšak jak moc je pak člověku do smíchu, když prochází branou s cynickým nápisem ‚Arbeit macht frei‘  a poslouchá, jak hrozným způsobem zde stovky tisíc lidí zahynuly?

Tuny vlasů, tisíce bot, které někde ztratily svoji polovičku do páru, tisíce kufrů se jmény původních majitelů, stovky kartáčů a hřebenů, šicí stroje, pánve, hrnce a poklice, protézy, berle, spisy a statistiky, místnosti se slámou na zemi a s jedněmi ubohými kamínky, to všechno na nás mluvilo a vyprávělo příběhy lidí, kteří byli vyhnáni z domovů a odvezeni do míst, kde jim vojenské boty nadobro rozšlapaly sny. Každá cihla a každý schod nám šeptaly o dnech hrůzy, strachu, o dnech hladu a naprosté bezmoci, o dnech úmorné práce bez konce, o dnech, kdy se kvůli otřesnému zápachu nedalo dýchat, o mrazivých nocích bez spánku a v beznaději, o nocích, kdy vězni umírali bez náznaku jakékoli pomoci a s pocitem naprosté bezcennosti.  Procházeli jsme po cestě, kde se rozhodovalo, který “šťastlivec” bude mít tu možnost žít o chvíli déle. Prošli jsme  plynovou komoru, kde na zdi byly ještě viditelné stopy po nehtech, jak se lidé marně pokoušeli dostat pryč, a viděli jsme pece, ve kterých mizela těla nevinných. Snad všem proletěla hlavou vděčná myšlenka, že jsme se narodili o pár desítek let později.

Na každého z nás toto místo silně zapůsobilo a zanechalo v nás obrazy děsivé minulosti. Člověku to zase o trochu víc otevře oči, aby si mohl uvědomit, jakých zvěrstev jsou lidé schopni a že tehdy bylo možné zažít nepředstavitelné peklo ještě před smrtí.

Epilog

Teď už je jen na nás, jak s tím naložíme. Zda raději všechno zasuneme někam hluboko do paměti, nebo budeme zuby nehty bojovat za to, aby se už nic podobného nikdy nestalo.

Sára Hasíková, 4. B

Kategorie: Aktuality