Adaptační kurz 2019

11. 11. 2019,

            Jako snad každý prvák jsem i já byla plna očekávání souvisejícího s mou novou třídou, třídní učitelkou, ale hlavně adaptačním kurzem. Z mé osobní zkušenosti musím říct, že adapťák je jednou z mých nejhorších vzpomínek na základní školu. Nicméně jsem se rozhodla nevěšet hlavu, a tak jsem, celá natěšená na nové spolužáky, balila své zavazadlo…

            Celá akce začínala hned první den školy – 2. září 2019. To znamenalo přežít slavnostní zahájení roku a poté úprk na rychlý oběd a sraz u autobusu. A i přes to, že nám kladli na srdce, že dochvilnost je nedílnou součástí života na Slezském gymnáziu, ne všichni tuto první zkoušku zvládli. Nicméně navzdory tomuto menšímu úskalí jsme všichni úspěšně odjeli na „sdružovací“ program. Řeknu vám jednu věc: Není nic lepšího, než se ztrapnit už v autobuse, když se přihlásíte u jména někoho jiného. Mluvím z vlastní zkušenosti.

            Po příjezdu na to osudové místo jsme se byli ubytovat. Za sebe si nemůžu stěžovat (ty pokoje vypadaly lépe, než na mé poslední dovolené v Chorvatsku). Venku už od časného rána pršelo, takže se ani zdejší program nevyhnul změnám.

            Už si přesně nepamatuji úplný začátek, každopádně si pořád dobře vzpomínám na první činnost. Byla to taková klasická hra, kdy si všichni navzájem kladete otázky a poté se ty nejvíce zajímavé píší na tabuli (sekání trávníku je seriózní věc, doufám, že si to všichni dobře uvědomujete). Na tuto aktivitu navazovalo psaní dopisu svému budoucímu já (to se mi hodně líbilo). Teď přeskočíme trošku dál v čase. Po večeři a pár minutách volna jsme dostali za úkol vyřešit hádanku a jít se obléknout do nějakého teplého a hlavně nepromokavého oblečení. Tma, vlhko, nepromokavý oděv, baterka. To nikdy nemůže věstit nic dobrého. Celá tato bojová hra spočívala v jednoduché věci. Pomocí mapy a tajenky, která nám vyšla z předchozí série hádanek, jsme měli najít poklad. Neříkám, že jsme ho nenašli, samozřejmě že našli. Jen vám celý tento prožitek ze hry lehce zkazí to, když zjistíte, že jste na onu záhadnou hledanou věc několikrát šlápli.

           Druhý den se nesl ve znamení pěkného počasí. Bylo příjemně teplo, svítilo sluníčko a ptáci zpívali. Člověk se hned cítil o poznání lépe. Úterý se skládalo ze tří důležitých částí. První byla dále rozdělena na tři úseky: twister (moje třída měla tu čest ho pokřtít), scrabble (vedený paní učitelkou Tkáčovou) a nakonec přechod přes řeku. Říčku jsme úspěšně zvládli, a dokonce jsme nikoho nemuseli tahat z vody na pevninu. Nicméně s přelézáním zdi, která se tam objevila, ani nevím jak, už to tak slavné nebylo. Zůstali jsme ve východním Německu, takže to vypadá, že si budeme muset počkat na revoluci. Na druhou část dne si každý vybral dvě aktivity, kterým se poté celé odpoledne věnoval.Třetí a finální část – scénky. Každá třída se rozdělila do skupinek a pak si připravila nějaké menší divadélko. Měli jsme tady živé obrazy, rozhořčené šachisty, Freddieho Mercuryho společně s kapelou Queen, ale také kouzelný klobouk z Harryho Pottera a fotbalistu Neymara. Byl to skvělý den.

           Středa. Poslední den adaptačního kurzu. Hodně spolužáků bylo překvapených, když zjistili, že zdaleka nekončí náš nabitý program. Po snídani jsme měli nástup. „Zahrajeme si takovou hru,“ začala paní učitelka Tkáčová. Hra a lá Pevnost Boyard. Dost jednoduché zadání, řekla bych. Máte mapku s vyznačenými stanovišti, určitý čas na získání co nejvíce nápověd za účelem uhádnout tajenku. Nebylo to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Přísloví ve fyzikálním podání nejsou žádná legrace a už vůbec ne zkouška síly a vytrvalosti (míčky, ringo kroužky a kužely nejsou nic pro slabé povahy).

            Na závěr bych chtěla říct pár slov. I přes počáteční nervozitu a celkový strach musím uznat, že adapťák jsem si opravdu užila a bude to jedna z věcí, na kterou budu dlouho vzpomínat. Navíc, pokud bude podobná atmosféra panovat i ve škole, tak si střední hodně rychle oblíbím.

Aneta Grueberová, 1. C

Kategorie: Aktuality