Příběh Izraele je příběhem splnění věčného snu židovského národa o vlastní zemi. Dnes již je to sen z velké části splněný, v minulosti však často připomínal spíše noční můru. Je vykoupen léty krveprolití a bojů o kus spálené země, která však je pro Izraelce zemí zaslíbenou a budou ji hájit za každou cenu. Cesta dějinami, kterou ušel tento stát, mě odjakživa fascinovala, a proto jsem nemohl uvěřit svému štěstí, když se mi naskytla skrze soutěž CEMACH příležitost se do Izraele podívat a na vlastní oči spatřit tento „zázrak v poušti“.
Můj nejsilnější dojem
z Izraele je všudypřítomný kontrast. Všechno je zde rozděleno tlustou
čarou, na jedné jejíž straně stojí tradice a náboženství, zatímco na straně
druhé je liberalismus, budoucnost
a moderní technologie. To vše zde funguje vedle sebe, prolíná se a vytváří
společnost, která je na světě unikátní. Kde jinde se vám stane, že kolem vás
projede na sdílené elektrokoloběžce ortodoxní žid, za kterým vlaje tradiční
oblek, na hlavě má charakteristický černý klobouk a v ruce chytrý telefon.
Na kohokoli, kdo přijede poprvé do Izraele, tak čeká značný kulturní šok. O to
větší pro nás, kteří žijeme v jednom z nejvíce ateistických států na
světě. Zde totiž hraje víra jednu z hlavních rolí, neboť v podstatě
stála za vznikem státu Izrael. Jeruzalém je kolébkou tří nejvýznamnějších
světových náboženství a nacházejí se zde jejich nejsvětější místa, což
samozřejmě vede k mnoha konfliktům mezi vyznavači různých náboženství, ať
už formou menších potyček v ulicích či mnoho let trvajících válek. Napětí
v regionu je na první pohled patrné. U nás se vám kupříkladu určitě
nestane, že před vstupem do obchodního centra budete muset projít magnetickým
rámem a kontrolou, která si nezadá se zabezpečením na letišti. Podobná opatření
byla přijata po vlně teroristických útoků, které zasáhly z velké části
právě nákupní centra. Dnes je již v Izraeli bezpečněji, ale stále hrozí
určitý stupeň nebezpečí, proto můžeme často v ulicích narazit na
nejrůznější preventivní opatření ve formě hlídek
a nošení zbraní je zde kvůli povinné vojenské službě běžná praxe.
Z toho, co jsem popsal výše, by si leckdo mohl vyvodit o Izraeli špatné závěry. Izrael není žádným velkým vojenským ležením, Izrael je totiž hlavně překrásnou zemí, ve které žijí velmi pohostinní, veselí a přátelští lidé z celého světa. To, že Izrael je země tvořená především emigranty ze všech států světa, má za důsledek, že zde dochází k neustálému míchání kultur či zvyků. Jedno mají však všichni společné, jsou otevření, společenští a nemají problém se s vámi seznámit a během tří minut vás pozvat na piknik. Zajisté to je hodně osobní dojem, ale řekl bych, že Izraelci jsou tak otevření, jak my jsme uzavření.
Samostatnou kapitolou života v Izraeli jsou tzv. kibucy, kde jsme strávili pár prvních nocí. Představte si takovou průměrně velkou českou vesnici, tvořenou nízkými podlouhlými domky a jako celek obehnanou plotem. Kibuc je na světě unikátní společenství, někdy nazýváno jako „jediný fungující socialismus“. V principu jde o to, že obyvatelé kibucu v něm pracují, vydělané peníze odevzdávají do společné kasy a pak si z ní každý kupuje, co zrovna potřebuje. Kibuc se stará o vše, co jeho obyvatelé potřebují. Zajišťuje vzdělání dětí, pracovní místa, zábavu. Jeho obyvatelé však mají omezenou svobodu, když kupříkladu mladý člověk chce jít na univerzitu, musí jít studovat obor, který je v kibucu momentálně potřebný. Největší boom tohoto způsobu života již ustal a kibucy už jsou spíše výjimkou, nebo mají velmi pozměněná pravidla fungování s větší svobodou.
Nedokážu již zpaměti vyjmenovat všechna místa, která jsme stihli navštívit, namátkou vybírám starobylý Nazaret s majestátními chrámy, dechberoucí Bahajské zahrady v Haifě, všechny možné památky ve Starém Městě v Jeruzalémě či památník holokaustu Yad Vashem. Zmínku si také jistě zaslouží Mrtvé moře či galerie v Tel Avivu. Program byl nabitý, a ač jsem v Izraeli strávil pouhých pět dní, budu na ně dlouho vzpomínat. Viděl jsem plno překrásných míst, zažil hromadu úžasných zážitků a seznámil se s mnoha zajímavými lidmi. Něco uvnitř mi říká, že se do této jedinečné země určitě vrátím.
Tímto děkuji moc všem lidem,
kteří se podíleli na perfektní organizaci a tuto příležitost umožnili a těším
se na budoucí spolupráci skrze Česko-Izraelskou obchodní komoru (ČISOK), která
se zabývá rozšiřováním povědomí o státu Izrael u nás a díky jejíž mládežnické
sekci mám možnost se zapojit do plno nejrůznějších zajímavých akcí.
Jan Müller (3.B)
Kategorie: Aktuality