Na Pálavě s 3. C a 3. D

V týdnu od 18. do 21. června 2012 se naše dvě třídy plus odpadlíci z 3. B zúčastnili čtyřdenní historicko-přírodovědecko-zeměpisné exkurze na Pálavu. O Pálavě se toho dá říct mnoho, ale kdybych měl povědět, co mě napadne jako první, tak je to slovo vedro. Když jsme vyslechli historky expedice, která zde strávila předešlý deštivý týden, všichni jsme doufali, že nám celou dobu bude svítit slunce. A naše přání se bohudík – nebo možná bohužel – vyplnilo.
Ale začněme od začátku, tedy od cesty do Mikulova. Pokud bych měl vypíchnout plusové body cesty, určitě to byla kvalitní vlaková přeprava z Opavy až do Břeclavi. Bohužel tam už nám štěstí došlo. Zjistili jsme, že na trati je výluka, a tak, po krátké jízdě mírně přeplněným autobusem, jsme znovu nasedli na vlak. Ovšem po chvíli jsme museli krotit první zoufalé spolužáky, kteří chtěli z vagonu vyskočit, popřípadě zmrzačit strojvůdce. Z důvodu bezpečnosti totiž musel vlak přibližně každou půlminutu velice hlasitě, pronikavě a nepříjemně houkat. Já tvrdím, že jsem ty sirény slyšel ještě dlouho poté, co jsme se ubytovali. Odpoledne jsme ještě stihli zjistit něco o mikulovské historii a podívat se do jeskyní Na Turoldu. Večer jsme jako každý jiný samozřejmě strávili poctivým vyplňováním pracovních listů a debatováním o zážitcích z exkurzí.
Druhý a třetí den každá třída navštívila Lednicko-Valtický areál – zámek a okolní park, včetně minaretu a hnízdišť volavek. Poté jsme se přesunuli do valtických sklípků, kde nám řekli něco o zdejším vínu. Celou dobu nás udivovala kvanta mincí, nalepených na vlhkých stěnách, až nám průvodce řekl, že kdo dá na zeď sklípku minci, znovu se sem vrátí. Po tomto zjištění zacinkala nejedna z našich peněženek. Exkurze byla vinařem optimisticky ukončena výrokem: „Vzhůru do bezvědomí.“
Druhý den nás čekala ještě pěší túra na Děvín skrz národní přírodní rezervaci. Cestu zpestřovaly informace o zdejší jedinečné fauně a flóře. Komu jeden výšlap nestačil, mohl jít spolu s panem učitelem Mikulíkem na výpravu za ‚pokladem‘ s GPS, jinými slovy provozovat geocaching.
No a tím už se dostáváme k poslednímu dni, kdy nás ráno čekala prohlídka židovského města, hřbitova a muzea a také výšlap na Svatý kopeček, který je u Mikulova. Odpoledne už jsme plánovali odjezd, který byl přece jenom klidnější a méně ohlušující než příjezd. Ještě jsme naposledy připravili menší překvapení našim kantorům, když si na Svinovském nádraží mysleli, že polovina studentů zapomněla vystoupit a projede se až do Varšavy, a to už byl opravdu konec naší exkurze.
Strávili jsme na Pálavě krásné čtyři dny, a přestože jen málokomu z nás se chtělo opustit poklidné tempo zdejšího života a útulný chládek vinných sklepů, nakonec jsme se všichni vděčně rozprchli do svých domovů.
Petr Schreier, 3. C

Kategorie: Aktuality