Mikulov – město plné historie a dnes i vzpomínek

Pokud byste navštívili naši školu v období od 11. do 14. června 2012, určitě by vás zarazilo to ticho, co zaplnilo celou budovu Slezského gymnázia. Škola doslova zela prázdnotou. To proto, že dvě nevyzpytatelné třídy, 3. A společně s 3. B, pod dozorem Mgr. Jany Dümlerové, Mgr. Marka Petlacha, Mgr. Zdeňky Hrstkové a Mgr. Jiřího Robenka vyrazily na exkurzi do pálavské oblasti.
První den byl klasicky ve znamení cestování. Po nekřesťanském budíčku ve 4 ráno a následném srazu v 5 na opavském Východním nádraží jsme vyrazili vzhůru za dobrodružstvím. Prvním překvapením bylo zjištění, že nejsme kompletní. Náš nejmenovaný spolužák se nedostavil. Když se nám v telefonu na otázku, kde je, dostalo odpovědi, proč ho budíme, všem nám bylo jasné, že vlak asi nestihne.
Jeden by si řekl, že cesta vlakem v tak ranních hodinách bude poklidná a spíše taková spací. Opak byl ale pravdou. Celou cestu do Ostravy a následně přes Břeclav do Mikulova se vedla bujará konverzace a atmosféra plná očekávání báječných zážitků byla téměř hmatatelná.
Nakonec jsme se konečně dostali na místo určení. Po nekonečném šlapání do kopce se před námi otevřely krásy mikulovského náměstí. Přímo uprostřed zeleně zářila ubytovna U Zajíce, ve které jsme tyto 4 dny přebývali.
Program byl nabitý. Již první den po příjezdu jsme se vydali poznávat jeskynní stalaktity a stalagmity do Turoldské jeskyně a pilně vyplňovat pracovní sešity, které nám byly přiděleny hned po příjezdu na ubytovnu.
Večer už byl v naší režii. Na pokojích se utvořily skupinky různých lidí. Hrálo se na kytaru, zpívalo, poslouchala se hudba, popíjelo se pálavské víno a vedly se hlučné rozhovory. Zkrátka nikdo nešel spát hned po večerce.
Druhý den. Do oken se nám obtížně prodralo vstávající slunko, nad Mikulovem se ale dlouho nezdrželo. Nasnídali jsme se dosyta a vyrazili na Děvín. Naše první kroky už doprovázel lehký déšť, který nás neopustil po celou dobu výletu. My, schopní studenti jsme však měli v taškách deštníky i pláštěnky, a tak výletu nestálo nic v cestě. Celý den jsme strávili v přírodě, každých pět minut jsme se zastavovali u kdejakého broučka či jiného organismu a jednoduše se kochali krásným výhledem. Nohy večer byly sice znavené, ale celkově to byla příjemná procházka.
Po vydatné večeři následoval bowling. Hráli žáci i učitelé. Nezáleželo na tom, kdo to jak uměl. Hlavním cílem bylo se pobavit a tento cíl jsme úspěšně splnili. Už celí vyčerpaní jsme se těšili zpátky na ubytovnu, jenže nikdo nečekal, že by venku mohlo pršet. Po chvíli vydatného deště se v ulicích dalo doslova plavat a ti odvážlivci, co se přece jenom vydali na ubytovnu, už sprchu nepotřebovali. Já osobně jsem už dlouho takhle nezmokla. Večer chodby i pokoje překypovaly mokrým oblečením. Nejsušší a nejteplejší oblast České republiky nás vážně zaskočila takovou „sprchou“. Za čtyři dny našeho pobytu spadla polovina srážek, co naprší za celý rok.
Třetí den byl kritický. Počasí nám vážně nepřálo. Byli jsme nuceni přesunout program na odpoledne, ale nám to vůbec nevadilo, aspoň jsme mohli dospat ty předcházející bezesné noci nebo si projít obchůdky na náměstí. Po dvanácté hodině jsme už plni energie vyráželi na valtický zámek. Já jsem si prohlídku zámku užívala i přes to, že už jsem tyto prostory navštívila dříve.
Druhou aktivitou dne byla degustace vína ve vinných sklepech Château Valtice. Kromě toho, že jsme se dozvěděli plno věcí, co se kvality a chuti vína týče, jsme i ochutnávali. Já, vinný gurmán, jsem si to užívala obzvlášť a nebudu vám lhát, když řeknu, že ostatní také.
Poslední den jsme si vyběhli na Svatý kopeček, udělali pár panoramatických snímků a hurá domů. Cesta zpět byla stejně bujará jako cesta tam. Vzpomínali jsme na to, co jsme zažili, diskutovali o tom a ještě chvíli žili tou dobou strávenou na Pálavě.
I přes neuvěřitelně deštivé počasí byla tato exkurze nezapomenutelná a věřím, že jsme si to všichni z celého srdce užili. Přispěl tomu nejen kolektiv třídy, ale i pohodový učitelský dozor, kterému za strávený čas na Pálavě zaplněný zajímavými aktivitami můžeme jen poděkovat. Doufám, že v následujících letech si to naši mladší kolegové užijí nejméně tak jako my.

Anastasiya Zhur, 3. B

Kategorie: Aktuality