Zimní ozdravný pobyt neboli Lyžák

170120111323Dne 16. ledna 2011 jsme se vydali do Jeseníků, abychom na chatě Barborka absolvovali náš lyžák. My? To je 1. A a 1. B. Cesta byla dlouhá, ale v autobusech panovala skvělá nálada.

Po příjezdu na parkoviště k Ovčárně jsme byli nemile překvapeni, poněvadž jsme se dozvěděli, že si – kromě lyží a snowboardů – svá zavazadla poneseme sami na kilometr a půl vzdálenou chatu – na Barborku, naše útočiště pro pár příštích dnů. Jakmile jsme se ubytovali, řekl nám vedoucí kurzu, že půjdeme ještě dnes na sjezdovku a rozdělíme se do družstev. Po náročné cestě na chatu se sice nikomu moc nechtělo, ale nakonec jsme to všichni ve zdraví zvládli. Např. družstvo pokročilých snowboarďáků vytvořilo senzační partu, kde jsme si pomáhali navzájem a starali se jeden o druhého.

Pondělí, náš první celý den na horách, bylo docela vyčerpávající. Ráno i odpoledne jsme věnovali sjezdovému lyžování a snowboardování, brázdili jsme sjezdovky – mnozí i lesy – a po večeři ještě přišla přednáška pana Hrubého, jak si namazat běžky.

Hodiny plynuly a už tu byla středa. Šok! Po dvou slunečných dnech na nás dýchlo mrazivé ráno a navíc mlha, že by se dala krájet. Přišla také zásadní změna ve výcviku. Sjezdové lyže a snowboardy jsme vyměnili za běžky a pokoušeli se zvládnout základy běhu na lyžích. Začátky byly opravdu velice pestré, někteří namazali dobře a jeli, jiní namazali špatně – a nejeli! Alespoň jsme si uvědomili, jak je mazání důležité. Několik účastníků se nevyhnulo pádům, a to doleva, doprava, dopředu i dozadu, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.

To čtvrtek, ta byl panečku den! Dopoledne sice jako každé jiné, ale odpoledne přišla na řadu jízda v maskách na Velkém Václaváku. K vidění byly nejroztodivnější masky – od kuchařů přes mafiány a teroristy až po princezny a německé turisty. I učitelé vypadali úchvatně. Pan učitel Kőnig se převlékl za princeznu v růžových šatech a s korunkou na hlavě, pan učitel Kumstát představoval andílka se dvěma copánky na hlavě a paní učitelka Holušová zůstala věrná své roli zdravotníka a jezdila po svahu v lékařském plášti. Večer přišlo na řadu vyhodnocení nejlepších masek. Náš zimní ozdravný pobyt téměř končil. Všichni jsme si uvědomili, že nás zítra čeká nejen výlet na běžkách, ale i cesta domů.

V pátek ráno se všichni chystali na běžkařský výšlap. V devět nula nula velitelského času se vyrazilo směr Švýcárna. Docela hustě sněžilo a byla mlha, a my jsme ještě ke všemu museli sbírat údaje o nadmořských výškách rozcestníků. Své šance na dosažení cíle v plné zdravotní i duševní pohodě někteří viděli dost bledě. Už za několik minut měli pocit, že padnou únavou, a to jsme měli celý výstup ještě před sebou! Je třeba konstatovat, že všichni přežili díky vzájemné psychické podpoře.  Po obtížné cestě přišla zasloužená odměna – čaj, popřípadě čokoláda na Švýcárně. Cesta zpátky už se nám nezdála tak namáhavá. Odpoledne jsme se balili a pak vyrazili na Ovčárnu, kde čekaly autobusy, které nás odvezou domů.

Vozidla se rozjela a my se ze zimní pohádky vraceli zpět do reality. Cesta do Opavy byla klidná, protože většina lidí po ranním výletu usnula. Po příjezdu všichni skočili kolem krku rodičům, zjišťujíce co jim nachystali dobrého k jídlu, rozebrali si věci a rozešli se do svých domovů. V hlavách nám zůstaly převážně pěkné vzpomínky na týdenní pobyt na horách.

210120111332sestaveno z prací žáků 1. A

(Martin Bitner, Tereza Dračková, Jana Kořízková, Klára Mikešová, Luděk Plachký, Barbora Vavrečková, Patrik Včelka, Veronika Weissová, Veronika Woitková)

Kategorie: Aktuality