Halloween s Alexem

20101022-halloween-sg-04Když se během září letošního roku tvořil program školního klubu Lampion a Anglického klubu, padlo mezi návrhy také téma Halloween. Nikdo tehdy nemohl tušit, že z původního „Poprosíme Alexe, aby nám o tom něco řekl.“ se časem vyvine komplexní akce, která zaměstná oba kluby, dvacet dobrovolníků a čtyři pedagogy na většinu října. Realizace totiž nebyla vůbec snadná. Jako problém se například ukázalo shánění dýní, neboť se z nějakého neznámého důvodu zrovna letos u nás na severu neurodily. Naše babička byla odhodlána bránit tu svou vlastním tělem, takže to chvilku vypadalo, že budeme dlabat melouny. Nakonec se na nás usmálo štěstí při průjezdu Přerovem, kde jsme v místním hypermarketu kýženou zeleninu sehnali. Nemenší úsilí si vyžádala tvorba designu perníkových lebek. A naši studenti též při tvorbě programu nezaháleli. Pojďme se tedy podívat blíže, jak celý večer (a noc) probíhaly.
Sešli jsme se v pátek 22. října 2010 v šest hodin odpoledne v učebně 136. Zde nelze nevyzvednout houževnatost studentů Slezského gymnázia, kteří neváhali vrátit se po dlouhém a náročném týdnu zpět do školy, místo aby kolem budovy procházeli s odvrácenou tváří, jak se od většiny školou povinných dá reálně očekávat. Program zahájil náš kolega Alex Bednar prezentací. Tohoto úkolu se ujal rád, řka, že to bude „no problem“, neb svátek již 22x absolvoval. Brali jsme to s nadsázkou – přece jen jsme si říkali, že do tří čtyř let z toho takové americké dítě nemůže nic mít. Nakonec jsme však museli uznat, že Alex nepřeháněl. Přesvědčily nás obrázky batolat bezmocně uvězněných v kostýmech vařených langust (tatínek šel za šéfkuchaře) a voňavých stromečků do auta (za co šel tatínek, si netroufám hádat). Prohlédli jsme si mnoho příkladů halloweenských kostýmů – namátkou: pirát, trestanec, strašák do zelí (což je báječná maska, pokud však nejste, jako Alex, alergičtí na slámu), Robin Hood (napadlo by vás vyrobit luk z ramínka na šaty?), ale též sušenka Cookie, vanilková s čokoládovými kousky, za niž šla asi v sedmi letech Alexova sestra. Byli jsme rovněž poučeni o historii svátku, přičemž vyšlo najevo, že je značně mezinárodní, neboť datum a duchy dodali Keltové, jablka a dýně Římané a koledování po domech zavedli Irové. Celé to pak ještě převrstvily katolické Dušičky. Vybaveni sdostatek teorií, vydali jsme se zkusit si vše v praxi.
Přesunuli jsme se do učebny dějepisu, kde bylo našim úkolem vytvořit halloweenskou výzdobu. Vyráběly se lucerničky zdobené prostříhaným černým papírem s motivy netopýrů, dýní, lebek, zlověstných koček, duchů a pavouků. Stejné motivy pak postupně zaplnily též velké okno v mezipatře a vrhaly zvětšené stíny na zdi schodiště, kdykoli po Těšínské projelo auto…takže téměř stále. Touto hrůznou projekcí začínala pak naše stezka odvahy.
Organizátoři přichystali trasu vedoucí křížem krážem ztemnělou školní budovou. Z bezpečí dějepisné učebny se tak postupně vydávali jednotlivci vstříc pěti minutám (docela příjemného) strachu. V učebně 230 bylo nutno najít v kaluži krve lidskou kost, v učebně francouzštiny se ze zetlelých zbytků těl holou rukou lovila vybělená lebka. V hudebně preludovala na piáno sličná upírka, která nás přiměla ochutnat pokrmy, z nichž se smrtelníkům ježí vlasy hrůzou. Ve sklepě se za námi potichu kradly zombie. Pak už stačilo jen proběhnout šatnami a nahoru po schodech až zpět do učebny 136, kde čekaly již zmiňované jihomoravské dýně. Studenti se rozdělili do skupinek a pilně dlabali a řezali, dokud se naše opavské dýně nemohly směle srovnávat s těmi americkými.20101022-halloween-sg-14
Následoval krátký odpočinek u halloweenských dílů seriálů Přátelé a Simpsonovi. A pak znovu do sklepa. Tentokrát všichni najednou. Studenti třídy 3. A totiž pro tuto příležitost nastudovali dramatizaci slavné básně Havran od Edgara Allana Poea. A abychom dodrželi anglickou linii, předvedli celou báseň nejprve v angličtině a pak teprve v českém překladu. Srdce angličtináře plesalo, protože studenti předvedli zcela profesionální výkon a bravurně se přenesli přes složitosti básnického rytmu i přes anglická archaická osobní zájmena, jež si nezadají s jazykolamem, obzvláště je-li ve větě víc než jedno. Přesvědčivost dodaly dramatizaci též kulisy a kostýmy. Čerň havranova kostýmu zdůrazňovala ono fatální Never more, představitelka zesnulé Lenory pak byla impozantně bledá až promodralá. Brzy jsme ale zbledli strachem všichni. Dalším bodem programu byla četba povídky Sud vína amontilladského, taktéž od zakladatele hororu Poea. Paní učitelka Magda Hrstková nám představila příběh mstitele Montresora a jeho oběti Fortunáta. Ještě cestou ven jsme se kradmo dívali po stěnách sklepa, zda někde nezasychá čerstvá malta. Nahoře jsme se pak raději přepočítali.
Program se chýlil ke konci. Studenti byli před školou předáni do rukou rodičů či přátel. Zavolali jsme bruntálským hasičům, že akce skončila, aniž došlo k požáru gymnázia, a mohou tedy klidně slézt z tyče a jít na kafe. Studenti nocující ve škole si pustili na videu horor a spokojeně u něj usnuli. Jen já jsem si užila ještě jednu stezku odvahy, když jsem musela jít ve dvě v noci zhasnout do sklepa, kde nějaké strašidlo nechalo rozsvíceno.

Mgr. Zdeňka Hrstková

Kategorie: Volnočasové aktivity