Návštěva z Liptova

24. 10. 2010, Magda Hrstková

Partnerská setkání pokračují
Úspěšně navázaná spolupráce dvou gymnázií se po jarní návštěvě Liptova vrátila opět do slezské Opavy. Ve dnech 6. – 8. října 2010 se uskutečnilo další, v pořadí už sedmé, partnerské setkání žáků a pedagogů Slezského gymnázia v Opavě a Evanielického gymnázia J. Tranovského v Liptovském Mikuláši.
Pro naše podzimní setkání byl připraven bohatý program, do něhož se zapojilo celkem 39 účastníků. Opavští gymnazisté provedli své slovenské přátele prostorami naší školy, pochlubili se jazykovými učebnami, multimediální třídou, laboratořemi i tělocvičnou, která má od letoška nový kabát. Příjemné chvilky jsme prožili při projekci filmu, který dokumentuje „Španělskou cestu“ žáků Slezského gymnázia. Nesměla chybět nezbytná ochutnávka španělské kuchyně. Za tuto prezentaci aktivit Slezského gymnázia chceme poděkovat Mgr. K. Plačkovi a Mgr. M. Nové. V podvečer jsme pak společně poznávali centrum našeho města a opavští odpovídali svým slovenským kamarádům na zvídavé otázky z oblasti historie i současnosti města.
V dalších dnech nás čekal poznávací pobyt v Jeseníkách. Žáci, učitelé i vedení obou gymnázií společně vystoupali na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku – Praděd, navštívili Petrovy kameny, nechali se okouzlit krásami lázeňského města Karlova Studánka.
Partnerství opavského Slezského gymnázia a mikulášského Evanielického gymnázia Juraje Tranovského se dále rozvíjí. Spřátelené školy budují u žáků i učitelů vzájemné povědomí o svých městech, navazují tak na partnerství obou měst, na společnou minulost obou zemí.
Mgr. Roman Kollár

Vyzkoušejte si svoji slovenštinu a začtěte se do hodnocení našich slovenských přátel:

Piaty rok, dve školy, 39 študentov, traja profesori, dve pani riaditeľky, tri dni, dva výstupy, veľa nových priateľstiev a nekonečne krásnych zážitkov. Aj to sú čísla družby našeho Evanielického gymnázia Juráka Tranovského a Slezkého gymnázia v Opave v dňoch 6. – 8. októbra 2010.
Na stanicu v stredu ráno dorazil každý vo výbornej nálade. Bezchybná cesta tromi vlakmi ubehla, ako vždy, pomerne rýchlo. Ani sme sa nenazdali, 13.30, stanica Opava-východ a hlasné ,,čááááu!’“, ,,ahoooooj!“, ,,nazdááár“ bolo počuť z každej strany. Pobrali sme sa teda do školy českých kolegov, kde naše brušká privítali skvelé domáce koláče. Mňam, mňam! Oboznámenie sa s programom a prehliadka školy boli oživené prezentáciou výletu niektorých študentov Slezkého gymnázia v Španielsku. Potom nasledovalo ubytovanie v rodinách a večerné posedenie v miestnom klube – ,,Trinástke“, kde práve Slováci rozhýbali tanečný parket. V priateľnú hodinu, s vidinou pekného štvrtka, sme sa pobrali späť.
Ráno však bolo poznačené hmlou, tiahnucou sa celým mestom. Samozrejme, že nás to neodradilo, a tak spievajúc a veselo sa rozprávajúc sme pokračovali do Jeseníkov, kde bola pre zmenu modrá obloha bez mráčika-obláčika. Ubytovanie na horskej chate Barborke strážil ryšavý kocúr, ktorý napriek povesti, že hryzie, nikomu neublížil a my sme si mohli v pohode vychutnať obed. Program pokračoval pre niektorých túrou, pre niektorých prechádzkou na vysielač na hore Praded, (najvyšší vrch na Morave – 1491 m n. m.). Odmenou nám bol nádherný výhľad, niekde až do Poľska. Z jedného smeru je vraj vidieť aj Tatry, no tie sa nám pre vzdialené minimráčky neukázali. Výťahom sme sa teda zviezli o tých asi 70 metrov späť na zem.
Ďalej boli na pláne Petrovy kameny, ktoré vyzerali vzdialenejšie, ako nakoniec boli. Vetrom ošľahané skaly, ešte z doby ľadovcov, mali zvláštnu atmosféru. *Konkrétne ide o 7 metrové skaliská, budované metamorfovanými horninami, najviac fylitmi a kvarcitmi, so vzácnou flórou machov a lišajníkov. Počas 17. storočia boli označované ako dejisko čarodejníckych zletov.* Niektorý študenti a pani profesorka Mlynčeková to zobrali športovejšie ako my ostatní a vybehli to až hore ku kameňom. Spokojní sami so sebou sme sa pobrali naspäť na chatu s už čakajúcou večerou.
Večerný program bol zábavný. Krátka prezentácia Honzíka Hrabicu o tom, kde sme vlastne boli a scénka ako to chodí v lietadle a ako sa rozprávajú piloti s riadiacou letiskovou vežou nemali chybu. Chalani, thumbs up!
Nikto sa domov netešil, ale už to tak raz je. Cestou naspäť sme sa ešte zastavili v druhom najmenšom meste v Česku, v Karlovej Studánke. Ochutnali z prírodného prameňa, vychutnali jesenné farby stromov a hor sa na stanicu. Báj Báj, vidíme sa čoskoro u nás na Liptove.
Ďakujeme pani riaditeľke z Opavy – p. Pazderníkovej, našej paní riaditelke p. Chaloupkovej, p.p. Mlynčekovej a p.p. Holubekovej ako aj p.p.Kollárovi za zorganizovanie naozaj krásneho výletu s mnohými zážitkami a novými priateľstvami.

A ještě informace o stejné akci, ale od jiného autora:

Nastal podzim, a tak jako tradičně i letos zavítali do Opavy naši přátelé z Liptovského Mikuláše. Neviděli jsme se už půl roku, proto jsme skutečně netrpělivě očekávali jejich příjezd na opavském východním nádraží. Slováky rozhodně nebylo možné přehlédnout. Sestavy se změnily – jak ta slovenská, tak hlavně ta naše. Mnozí odmaturovali, jiní se nemohli zúčastnit a ti ostatní zkrátka nechtěli. Přesto proběhlo bouřlivé vítání a objímání. Díky dnešnímu virtuálnímu světu v podobě FaceBooku a ICQ jsme samozřejmě v kontaktu byli a zřejmě i proto jsme se na sebe všichni více těšili.
Vypravili jsme se zpět do budovy Slezského gymnázia. Právě zde totiž proběhlo pod velením pana učitele Kollára oficiální přivítání. Naši slovenští přátelé si užili také pohoštění na uvítanou, ačkoliv ani Opaváci se nemohli ubránit bábovkám, tyčinkám, sušenkám a jiným pokrmům. Po zábavné prohlídce školy, při které jsme se samozřejmě nemohli nezastavit u nového stolního fotbálku, jsme zakotvili ve školní jídelně. Tady jsme z neznámého důvodu strávili asi hodinu času nad počítačovou prezentací o španělském zájezdu našich spolužáků. Nikomu nebylo moc jasné, čím nás má tato hodina obohatit, proto ji někteří využili k odpočinku po dlouhé cestě vlakem.
Jelikož jsme kamarádi, poskytli jsme Slovákům ubytování v našich domovech, aby nemuseli platit velké peníze za hotel. A právě ubytování bylo dalším bodem programu. Většina z nás dostala jednoho, dva či více Slováků. Naším úkolem bylo postarat se o ně tak dobře, jako oni o nás, když jsme v dubnu navštívili Liptovský Mikuláš. Večerní program byl v naší režii, což je samozřejmě vždycky fajn. Ukázali jsme kamarádům krásy města Opavy a při příjemném posezení se seznámili a poznali všichni, kteří doposud neměli tu čest.
Hned ráno jsme opustili Opavu a vypravili se směr Praděd. Zřejmě nás má někdo nahoře rád, protože počasí nachystal přesně pro nás. Po nádherném slunečném dnu bylo nadcházející ráno v Opavě tak trochu depresivní a nebylo o co stát. Tím víc nás po příjezdu na nejvyšší horu Jeseníků potěšilo sluníčko, které zde svítilo stále a nepřetržitě. Zabydleli jsme se na staré dobré Barborce a vyrazili jsme turistikovat. Cesta k vysílači, jehož vrchol je mimochodem nejvyšším bodem ČR, nikomu z nás nevadila, jelikož tamější krajina je nádherná. Oznámení, že od vysílače si uděláme procházku ještě k Petrovým kamenům, nás však moc nepotěšilo. Někteří se druhé procházce nějakým způsobem vyhnuli, my ostatní jsme ji absolvovali. Vyčerpáni jsme došli zpět na chatu, kde byl připraven večerní program, který završilo představení Kryštofa a Bennyho. My Opaváci jsme ho mohli vidět už několikrát v minulosti, ale stejně jsme se dost nasmáli.
Druhý den jsme ještě stihli navštívit jednu z nejmenších, avšak nejkrásnějších obcí České republiky – Karlovu Studánku. „Výměnný pobyt“ byl jako vždy vynikající, ale jako vždy přišlo loučení, což není nikdy příjemné. Těší nás však fakt, že se blíží naše návštěva Liptovského Mikuláše, kde si společně zalyžujeme a samozřejmě opět užijeme mnoho zábavy. Doufejme, že i tento výlet bude tak vydařený jako ten, o kterém jste si zde mohli přečíst.
Vojtěch Tkáč, 2. A

Kategorie: Aktuality