Medaile s chutí CORNY

2. 11. 2009,

Vy, kteří atletické dění na naší škole pozorně sledujete, dávno víte, že chlapci letos v republikovém finále CORNY atletického víceboje dokázali vybojovat bronzové medaile. V odborných kruzích se objevily spekulace, že je to výhradně díky geniálnímu tahu kouče Kumstáta, který po opakovaných bramborových letech nechal tým loni propadnout na páté místo, což jej letos vybičovalo k výkonům vedoucím k historickému medailovému umístění. Proti takovýmto spekulacím se ovšem musím důrazně ohradit. Dovolte mi, jakožto očitému svědkovi, podělit se s vámi o několik postřehů z letošního finále. Jsem přesvědčen, že pak stejně jako já dospějete k závěru, že letošní úspěch opravdu není jen dílem jednoho muže – tedy alespoň ne výhradně.

Tak především – byla zima. Ne ledajaká zima, ale skutečná nefalšovaná ZIMA. Ani zima atletice nepřeje. Atleti jsou prokřehlí, svaly nemají rozehřáté a výkony bývají mizerné. A což teprve když přijde ZIMA… A taky foukalo. No, možná to nebyl přímo VÍTR, ale VÍtr určitě. Ani ten atletice nepřeje. Atlety brzdí při běhu, mění jim délku kroku při rozběhu, bere od úst dech, metá do očí písek a výkony bývají mizerné. A v Břeclavi ZIMA a VÍtr spojily své síly.

Nikoho tedy nepřekvapí, že letošní finále nebylo přehlídkou osobních rekordů a zápisů do světových tabulek. Pravda, našlo se i nemnoho takových, kteří se vlastním maximálním výkonům výrazně přiblížíli nebo je i překonali. Avšak u těchto jedinců to bylo způsobeno zejména nedostatkem percepčních či intelektových schopností (ani jeden ze zmíněných nedostatků našim atletům nehrozil), takže jejich výsledky snad ani není vhodné příliš vyzdvihovat. Zbytek startujících, kteří byli s to vnímat a pochopit, co se kolem nich děje, byl nucen své výkony vybojovat v nerovném souboji s rozmary počasí.

Zajímavým momentem byla rovněž změna pravidla pro zisk individuální trofeje v této soutěži družstev. Cena bývala udělována za nejvíce bodovaný výkon. Třikrát po sobě si ji odvezl olomoucký koulař Prášil. Jednak proto, že je fakt dobrý, avšak zejména proto, že bodovací tabulky počítají s váhou koule 7 kg, zatímco ve středoškolském poháru se vrhá pětikilovou koulí. Proto, aby někdo porazil bodově Prášila, kdyby zopakoval svůj výkon z krajského finále, musel by například skočit do dálky 842 cm či běžet 100 m za 9,71 nebo na 400 m dokonce překonat světový rekord. Když si tuto skutečnost organizátoři uvědomili, rozhodli se letos udělit zmiňovanou individuální trofej atletovi, který družstvu přinese nejvíce bodů celkem – tedy maximálně ze dvou disciplín, ve kterých může každý startovat individuálně. A tak se o tuto trofej letos poprali sprinteři.

Po úvodních čtyřstovkách měl nejlépe k jejímu zisku nakročeno náš Petr Lichý, který v této disciplíně zvítězil v čase 49,04 s osmidesetinovým náskokem před druhým Máslákem z Havířova. Ve stovkách se ovšem pořadí obou běžců obrátilo a Máslák (11,04 s) nadělil Lichému 0,23 s. V konečném bodovém součtu to pro Petra znamenalo ztrátu 15 bodů, takže se musel spokojit s pozicí nejvíce bodujícího člena našeho týmu, zatímco pohár pro „nejužitečnějšího“ atleta mítinku putoval do Havířova.

Dlužno podotknout, že Petr Lichý byl naším jediným závodníkem, který se potkal v Břeclavi se svou discilplínou. Jinak za nás sprintoval tyčkař, na patnáctistovce byl k vidění orienťák a chodec, v dálce fotbalista, další ve výšce, na kouli volejbalista a také jsme měli ve družstvu trio borců, kteří aktuálně „nic“ nedělají. Nebudu se tu podrobněji rozepisovat o tom, kterak probíhaly jednotlivé disciplíny ani jak se dařilo dalším našim závodnkíkům. Na jeden zajímavý souboj bych přesto ještě rád upozornil. Odehrál se ve vrhu koulí.

Už při příchodu k sektoru si Ondřej Horný nechal ukázat svého největšího (doslova a do písmene) soupeře – olomouckého Ladislava Prášila. Okamžitě si všiml, že jsou si velice podobní (viz foto*). A usoudil, že by tedy mohl být stejný talent. Abych byl jakožto matematik konkrétní, tak koeficient podobnosti odhaduji zhruba na 0,5. Je-li můj odhad správný, pak se Ondra ukázal být dokonce větším talentem než samotný Prášil, neboť koeficient podobnosti mezi jejich vrhy byl 0,55. Pravda, díky progresivnímu bodování atletických discilín byl už Ondrův bodový přínos oproti Prášilovu opět zhruba poloviční. Avšak společně s Radimem Vavrečkou dokázali porazit Prášila i bodově.

To, že olomoucké gymnázium postavilo ještě jednoho excelentního koulaře, jehož dalších 916 bodů ve výsledcích zhruba znamenalo naši ztrátu na tento vítězný tým, nebo to, jak se stalo, že se před nás v konečném pořadí dostali ještě Pražáci, je však už nad rámec tohoto krátkého článku. Proto na závěr jenom připomenu, že za nás startovali Petr Lichý, Jan Peřinka, Pavel Schrom, Marek Čarný, Radim Vavrečka, Ondřej Honka, Petr Mikulec, Radek Stuchlík, Petr Pomp a Ondřej Horný (podle fotky zleva zespodu), a že tito borci přivezli z Břeclavi z republikového finále atletického víceboje bronzové medaile.

*Nepodařilo se zatím vyzískat od Prášila souhlas k uveřejnění jeho fotografie na našem webu a fintu se zvětšeným a zmenšeným Ondrou by bystřejší čteřář jistě odhalil – proto se zatím musíte spokojit s konstatováním, že je Ondra věrnou Prášilovou zmenšeninou

Kategorie: Sport