Putování po československém pohraničním opevnění

14. 9. 2009, Magda Hrstková

V pátek 11. září 2009 se žáci Slezského gymnázia Opava vydali na zajímavou exkurzi po linii československého prvorepublikového opevnění, které tvoří neodmyslitelnou součást našeho regionu. Organizátorem byla Československá obec legionářská a Matice slezská. Na cestu jsme se vypravili obohaceni řadou informací o politice meziválečného období. Na naší škole totiž vystoupil pan Martin Pavlíček, který v úvodní přednášce načrtl mezinárodní problémy doby a vedle toho se věnoval řadě technických detailů u různých typů pevnostních staveb. Teorii, byť doprovázenou obrázky, náčrtky a mapami, ale nejlépe názorně doplnila naše exkurze.
Několik okamžiků po osmé jsme vyrazili k prvnímu objektu – pevnosti OP-S 25 U trigonometru v Milostovicích. Slova se již v autobuse ujal člen Matice slezské a znalec reálií z období 2. světové války Ing. Jaromír Breuer. Informací bylo tolik, že mnozí z nás nestačili všechny vstřebat. Nejdůležitější však byl pohled z oken autobusu – viděli jsme místy až čtyřnásobnou linii tzv. řopíků i mohutné objekty pevnostních srubů, sledovali jejich rozložení, umožňující vzájemné krytí, i orientaci střílen a vějíře možného postřelování. Z toho bylo jasné, k jakému účelu měla opevnění sloužit – žádná ze střílen nesměřuje k hranicím, všechny jsou otočeny do vnitrozemí nebo pokrývají prostor mezi jednotlivými objekty. U trigonometru jsme se pozastavili nad tloušťkou stropnice srubu, která činí 2,5 metru; dozvěděli jsme se ovšem, že nepatří k nejmohutnějším.
Nyní nás čekala cesta do lokality u Darkoviček. Slezské zemské muzeum zde spravuje objekt MO-S 19 V aleji. Po rozdělení do skupin jsme s průvodci Mgr. Václavem Krejčím a panem Petrem Kuchařem prozkoumali interiér a dozvěděli se další zajímavosti. Naskytla se nám také výjimečná možnost – vstoupili jsme rovněž do interiéru další zdejší pevnosti MO-Or-S 20 U orla. Běžně se sem nedostanete a objekt si můžete prohlédnout jen zvenčí. Stalo se zde totiž několik tragických neštěstí, proto byla pevnost uzavřena. Není divu – byla zamýšlena jako součást systému a jednotlivé bunkry měly být propojeny podzemními chodbami. Ani my jsme se neubránili smíšeným pocitům, když jsme nahlíželi do téměř bezedné propasti šachty, kterou mohli vojáci sestoupit k podzemním chodbám. Nakonec se do začátku 2. světové války nepodařilo záměr uskutečnit, k propojení nedošlo. Pevnost U orla je značně poškozená, chybí zde vrcholové střelecké zvony a věže, jež dříve uzavíraly, jsou zhroucené, trčí z nich zbytky ocelových armatur a je odhalena struktura betonové směsi, jejímž autorem je Ing. Stanislav Bechyně.
Na závěr jsme se ještě vydali k dalším dvěma srubům MO-S 18 V oboře a MO-S 17 U štípek. V prvním z nich je umístěna pamětní deska Jaroslavu Švarcovi z parašutistického výsadku Tin, který se účastnil aktivit skupiny Silver A. Druhý objekt byl sovětskou armádou naplněn trhavinami a pokusně odpálen, je tedy zcela zničen už řadu let. Je u něj ale zcela výjimečná možnost sledovat stěnu ze strany násypu, kterou u jiných pevností zakrývá štěrk a hlína a tím pomáhá při ochraně i s maskováním.
Exkurze více než splnila naše očekávání a je tedy třeba vyslovit skutečně velké díky jejím organizátorům – Československé obci legionářské a Matici slezské.
Mgr. Magda Hrstková

Kategorie: Dějepis