Ráno 2. 4. 2009 nás probudily paprsky z tak vzdálené hvězdy, které nám posílaly energii k utužení vztahů dvou tak blízkých zemí.
Po unavné cestě na jihovýchod jsme všichni vystoupili na železničním nádraží Liptovského Mikuláše, kde nás již očekávali naši přátelé, kamarádi. „Kde je Digo?“ ptali se s očekáváním v očích, a poté se smutkem, když se dozvěděli, že Digy pro nepřízeň osudu nemohl dorazit.
Po skupinkách, větších či menších, si nás kamarádi osvojili a rozvezli do svých domovů, kde jsme nasbírali síly k pátečnímu zápolení na svahu.
Druhého dne jsme vytvořili národní i mezinárodní týmy. Soutěžili jsme ve sjezdovém lyžování, shledli ukázku skialpinismu a zúčastnili se mnoha komických her, uspořádaných našimi skvělými československými učiteli. Odměnou nám bylo nádherné počasí a radost z nově navázaných přátelství.
K večeru zafúkal Tatranský vietor, přivanuv Digyho, sladké odměny za celodenní úsilí a zasloužené osobní volno.
V sobotu jsme se probudili a pršelo. Omyl, zase bylo nádherně, a tak jsme vyrazili na tůru do aquaparku, zregenerovali se a s dostatečnou časovou rezervou poklidně vrátili pro věci a rozloučili se se svými přáteli.
Cestou ke svým domovům jsme zavzpomínali na nové zážitky, výbuchy přátelství a začali se těšit na začátek června, kdy kamarádi přijedou k nám.
Milča 3.A, Kača 3.B, Marťa 3.B, Veve 3.B, Kája 1.B