Paříž a studenti SGO

5. 8. 2009,

Tour Eiffel

Dne 19. 3. 2009 jsme opustili chladnou a deštivou Opavu, abychom vyrazili vstříc poznání francouzského stylu života v bílé a prosluněné Paříži.

  S prvními ranními paprsky jsme zamířili na místo odpočinku mnoha tisíců padlých vojáků 1. světové války – Verdunu. Toto magické místo nás přeneslo do dob zákopové války a donutilo k zamyšlení, zda i u nás je dostatečně doceněno hrdinství našich vojáků. Po krátké zastávce u remešské katedrály, skvostu gotiky,  jsme pokračovali směr Paříž – Aulnay sous Bois –  do našeho „domova“ pro příštích 7 dní.

  První den v  Paříži byl především ve znamení samotné největší dámy tohoto noblesního města, Eiffelovy věže. Z výšky 324 metrů se nám naskytl úchvatný pohled na toto starobylé mnohamiliónové město. Čekání v několikametrové řadě plné turistů nám opravdu stálo za to. Neopomněli jsme ani prohlédnout si hrob asi nejslavnějšího francouzského generála Bonaparteho, který je umístěn v prostorách  Invalidovny. Večer téhož dne jsme se v metru poprvé přesvědčili, že Paříž není jen krásné a bohaté centrum, ale jsou to i  nepokojné a přeplněné čtvrtě lidiček různých národností. Po krátkém čase jsme se však v metru natolik orientovali,  že jsme v něm jezdili jako rodilí Pařížané.

  V našem pařížském programu bylo zahrnuto také několik katedrál. V nejznámější z nich se nám dokonce podařil zachytit čas bohoslužby. Řeč není o ničem jiném, než o Notre Dame. Paříž, to není jen Notre Dame, ale také např. Saint Sulpice, známý z Šifry mistra Leonarda, či sv. Eustach se strašidelně znějícími varhany.

  V nabitém programu se našlo místo také pro navštívení zámků a zajímavých míst okolo největší francouzské řeky Loiry. Snad nejnoblesněji na nás zapůsobil lovecký zámek Chambord se záhadným schodištěm a výhledem na mohutnou Loiru. Navštívili jsme také Ludvíkův „předrevoluční ráj“ Versailles. Škoda, že nám počasí moc nepřálo a zahrady se nám nevyjevily v celé své šíři a kráse. Nicméně interiér a nádvoří nám podalo dostatečné odůvodnění pro vzbouření pařížské lúzy, zlato bylo opravdu všude. Odsud pak Orléans, zámek v  Blois a cestou zpět zastavení v Chartres.

  Naše průvodkyně samozřejmě myslela na další slavná místa, jako je Vítězný oblouk se svým věčným ohněm či nejdražší avenue Champs – Elyssées. Paříž jako domov umělců nám vyjevila muzea Musée d’Orsay se svými impresionistickými sbírkami či Louvre s nejslavnějším obrazem světa Gioconda (čti Mona Lisa), anebo muzeum Picasa.

  A jaká čtvrť se nám líbila nejvíce? Oba jsme se shodli na ráji volnomyšlenkářských umělců Montmartru s dominantou Sacre – Coeur, slavnými kabarety a kouzelnými obchůdky. Nicméně i další námi navštívené čtvrtě měly něco do sebe. Jako příklad uvedeme pařížský „New York“ La Défense nebo studentskou Latinskou čtvrť, kde bychom zcela určitě zapadli.  S úctou jsme kráčeli kolem Sorbony, pozorovali studenty vycházející z právnické fakulty a poté se vydali do Pantheonu, místa posledního odpočinku velikánů francouzské historie.

  Poslední hodiny jsme využili k nákupu typických voňavých francouzských sýrů, růžového vína, překrásných suvenýrů,  pokochali jsme se atmosférou typické pařížské tržnice a pak poslední jízda metrem a odjezd domů.

S nevšedními a nezapomenutelnými  zážitky  jsme se vraceli zpátky do českého maloměstského života. Adieu, Paris.

Martin Batko, 2.A + Magdaléna Daňková, 3.A

Kategorie: Cizí jazyky