Československo a Ostrava v čase normalizace

5. 8. 2009,

Ve dnech 3. a 4. března 2009 proběhla na Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě-Porubě studentská konference. Byl to její již 4. ročník – absolvovali jsme také ty předcházející – a zaměřil se na dobu, o jejíž interpretaci se v současnosti vedou spory, ačkoli spíše mezi politiky než na poli historickém. Tou dobou se stala československá normalizace, tedy období překlenující konec 60. let, léta sedmdesátá až do počátku „přestavby“.

Po slavnostním zahájení se spustil skutečně hutný program – projekce filmu Nezvaný host a následná diskuse o alegoriích, kterými tento snímek skutečně překypoval. Film byl jakýmsi rozjezdem pro vstupní prezentaci, která nás seznámila s počátkem a podobami normalizačního procesu. Následovaly dva workshopy – první věnovaný rozdílům v oficiální a undergroundové hudební produkci za normalizace. Zde jsme mohli srovnat popovou hudbu tak říkajíc „na socialistickou objednávku“ se skladbami a texty, jejichž autoři naopak absolutně nechtěli být s režimem jakkoli spojováni. Rozdíly byly diametrální – na jedné straně nadšená, budovatelská melodie, na straně druhé volnost surrealistické až kakofonické produkce s osobními texty. Brzy jsme se ale museli přestěhovat do jiné učebny a následoval druhý workshop – Obraz normalizace v dobových textech. Opět jsme pracovali srovnávací metodou. V díle Ivana Skály jsme nacházeli obdiv k ikonám socialismu – K. Gottwaldovi či F. Castrovi, nebo oslavné verše k různým socialistickým svátkům. Pak přišly na řadu verše Egona Bondyho a Ivana Wernische, v nichž přes použití vulgarismů lze najít intimní vyznání, apokalyptické vize, pocit beznaděje, ale zároveň úšklebek nad směřováním společnosti či sebeironii. Hodně nás šokoval text úředního záznamu StB ve spise sledovaného Petra Placáka, a to nejen svou podstatou – snahou znemožnit nástup mladého muže na vysokoškolská studia, ale především neznalostí elementárních pravopisných zásad a ignorací stylistických pravidel. Autor tohoto textu – agent StB – zřejmě už na základní škole příliš neprospíval.

Po polední pauze jsme vyslechli odbornou přednášku o undergroundu. Zajímavější však bylo vystoupení spisovatele Petra Placáka (toho jsme už znali z jeho spisu StB), který pro undergroundový okruh tvořil. Jeho lapidární odpovědi budily všeobecné veselí, i když se často vztahovaly k otázkám na závažná témata.

První den konference končil promítáním dokumentárního filmu Jany Chytilové o legendární české undergroundové hudební skupině The Plastic People of the Universe. V podání jejích členů i účastníků jejich vystoupení jsme se dozvěděli o vzniku kapely, střetech s policií, bytových koncertech, chuti hrát po svém, pronásledování a soudním procesu, ale také o pozvání na Hrad v době, kdy byl sídlem Václava Havla. V jedné z nejreprezentativnějších místností Hradu, ve Španělském sále si představte tvrdý rock mániček, sice již v letech, ale stále svých, a v pozadí křepčící čelné politiky naší vládnoucí garnitury, např. Karla Schwarzenberga.

Ve středu se nám Plastici představili ještě jednou. Tentokrát tak, jak je chtěli vidět a představit veřejnosti komunisté. Pořadatelé konference nám promítli 29. epizodu normalizačního seriálu Třicet případů majora Zemana s názvem Mimikry. Naivitě jsme se mohli už jen smát; na druhou stranu každého ale zamrazilo, když si představil, že ve své době brala tento film většina naší populace vážně a jako výstrahu před „nepřizpůsobivými vlasatci“. V následné diskusi jsme dospěli k číslu snad dvacet – tolika přestupků a trestných činů se členové filmové kapely dopustili, v očích lidí to tedy měli být strašní kriminálníci – a s nimi každý, kdo se podobně oblékal, nosil delší vlasy, pokoušel se o nezávislý projev.

O příspěvky k normalizační každodennosti se postarali studenti hostitelského gymnázia. Vyšli z krátkých filmů cyklu Vzpomínáme, doplnili informace o osobní vzpomínky jejich rodičů a prarodičů a prezentovali normalizační nakupování, módu, venkov, trávení volného času, rekreaci apod.

Závěr konference byl věnován tvorbě fotografa Bohdana Holomíčka, který každodennost období totality zachytil objektivem fotoaparátu. Pak ještě přišel pan Tomáš Hradílek, člen ostravského disentu. Zavzpomínal na své aktivity v době normalizace, zvlášť na vlastní signování Charty 77 či na Palachův týden a revoluci v listopadu 1989. Odpovědi na otázky posluchačů pak program konference zakončily. Končí také naše informace o návštěvě zajímavé akce. Nezbývá než poděkovat organizátorům za pozvání, popřípadě se těšit na příští rok.

Kategorie: Dějepis