V konkatedrále a na Hlásce

9. 11. 2008,

9. 11. 2008 – Seminaristé historici se opět vydali do terénu. Tentokrát je odborná exkurze zavedla do nejimpozantnějšího objektu našeho města, do konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie, která je neodmyslitelnou dominantou Horního náměstí, ale i celé Opavy. Ve čtvrtek 23. října bylo venku krajně nevlídné počasí, proto jsme byli rádi, že se můžeme uchýlit do „závětří“ interiéru kostela.Usazeni v lavicích jsme vyslechli výklad o dějinách a architektuře chrámu, občas doplňovaný poznámkami pana Solnického, který nás jako zaměstnanec farního úřadu doprovázel. Poznali jsme v něm nadšeného milovníka historie, který má navíc řadu klíčů. A těmi nám otevřel nejen kapli sv. Anny, ale také dveře na kruchtu. Schodištěm v severní věži jsme tak vystoupali do prostoru, který je veřejnosti přístupný jen málo, a kochali se netradičním pohledem do chrámové lodi.

Když jsme se opět ocitli na „pevné podlaze“, věnovali jsme ještě několik minut podrobnější prohlídce kaplí, které tvoří nedílnou součást tohoto kostela. Zde se ukázalo, že po mírných nápovědách jsme schopni rozpoznat některé světce či vysvětlit funkci symbolů na oltářích. Povšimli jsme si také gotické deskové malby Nejsvětější Trojice (asi z roku 1452), která je chloubou kostela.

Kaple sv. Anny, kam jsme se také vypravili, nám připravila dvě překvapení. Jednak jsme se dozvěděli, že je to kaple křestní, jednak nám přítomní dělníci dovolili nahlédnout do dalšího zákoutí stavby – na točité schodiště, které dříve – směrem dolů – vedlo do zdejší krypty, a směrem nahoru – na oratoř. Ta se však dnes již nevyužívá a krypta (sloužící jako sklad) má z pozdější doby nový vchod, a tak je za záhadnými železnými dvířky také skladovací prostor, a pokud chcete vystoupit do oratoře, je třeba překonat několik příček poměrně příkrého žebříku.

Pak už zbývalo jen věnovat se krátce – kvůli nepřízni počasí – exteriéru kostela. Skutečně jsme ho celý obešli a věnovali se detailům, na které běžný chodec obvykle nemá čas. Nám ten náš na exkurzi uběhl velmi rychle. O konkatedrále teď víme víc, známe několik odborných architektonických pojmů či jména a něco z životních osudů umělců, kteří se podíleli na barokizaci chrámu. A poznatky hodláme využít v dalším studiu.

O prázdninách někteří z nás neodolali lákavé nabídce Magistrátu města Opava a v úterý 28. října se vydali na Noc otevřených dveří na Hlásce. Využili jsme také možnosti projít prostory kostela sv. Václava, jenž je součástí bývalého dominikánského kláštera a dnes slouží jako výstavní, koncertní či obřadní síň. Přestože magistrát i sem vyslal pracovnici infocentra, my jsme se spolehli na vlastní výklad. Prošli jsme všechny prostory kostela a kláštera, nahlédli do Moravské kaple, sledovali vzájemné prolínání architektonických stylů. Škoda jen, že jsme se nedostali do kaple sv. Dominika, protože právě u ní literatura upozorňuje na zvláštní fresku, na které se vypodobnil sám autor.

Pak už se přiblížila půl devátá večerní, a tak byl nejvyšší čas vydat se na Hlásku. Byli jsme příjemně překvapeni přístupem lidí z magistrátu, kteří se pro tento večer dokázali změnit v osobnosti spjaté s Opavou – Bezruče, královnu Kunhutu, Beethovena, Mendla, Joy Adamsonovou a další. Nádherná byla také vyhlídka z ochozu věže – městské dominanty nasvícené reflektory, řady pouličního osvětlení, světla autobusů. Opava se prostě oblékla do světelné róby, a to jen pro nás, kteří jsme neváhali věnovat jí něco ze svého volného času. Za to nás bohatě odměnila.
Mgr. Magda Hrstková

Kategorie: Dějepis