LONDÝN – viděno očima účastníků zájezdu – I.

6. 11. 2008,

… Město nádherné, krásné, okouzlující, honosné, působivé, pyšné, hrdé, snivé, tajuplné, inspirující, staré i nové, rušné i klidné, centrum monarchie, střed dění, metropole země, dech minulosti, lesk moderní doby.
To je Londýn.

Hana Musilová, 3.A

ČTĚTE DÁLE! … S příslibem nových zážitků a poznání dašího kousku Evropy jsem byla ochotna strávit 24 hodin v autobuse a přetrpět hodinovou plavbu trajektem, která se ukázala být zrádná pro ty, kteří si s sebou nevzali Kinedryl.
Avšak, když po strastiplné cestě jsme konečně dorazili do Greenwich, oddechla jsem si, že to stálo za to. Z greenwichské observatoře naše cesta směřovala k Temži a k projížďce lodí, která nám vyjevila centrum Londýna se všemi architektonickými památkami – od Tower Bridge po moderní City Hall. Když jsem poprvé uviděla Big Ben, nevěřila jsem svým očím – jevil se o tolik menší než na fotkách! Už po pár krocích centrem města jsem si Londýn zamilovala – každý člověk, co prošel, byl originál! Všude typické taxíky, červené autobusy a kontrasty moderní metropole s historickými budovami.
Po prvním rozchodu na Traffalgar square si snad každý člen zájezdu koupil alespoň malý suvenýr s nápisem I ♥ London.
Vzpomínám si také, jak jsme všichni byli nervozní při cestě na meeting point, kde si nás měla vyzvednout rodina, se kterou jsme následující večery a noci měli trávit. Musím prozradit, že jsme mysleli jen na to nejhorší, avšak nakonec se nesplnila žádná katastrofická představa. S nemenšími obavami jsem také očekávala své každodenní večeře, naštěstí jsem neměla tu čest ochutnat pravý anglický puding. Celý další den byla nejdiskutovanějším tématem anglická rodina, jak jinak.
Návštěva anglických muzeí – Natural History museum, Science museum, British museum – mě přesvědčila, že anglický systém školství je mnohem zábavnější, vždyť kdo může říci, že se na základce chodil učit do muzea. Narozdíl od našich muzeí, ta anglická jsou mnohem zábavnější a interaktivnější.
Za týden už jsme bezpečně znali všechny památky, paláce, parky, McDonaldy, obchody a červené telefonní budky.
Cesta zpátky probíhala v tichém zoufalství z návratu do Opavy, do doby, než jsme vjeli do vlaku, který nás měl dostat skrz Eurotunel. Těžko můžu popsat své pocity tichého zoufalství ze strachu z pomalé smrti v tunelu.
Naštěstí jsme vše přežili ve zdraví a v 19.15 středoevropského času jsme opět s trpkými úsměvy stanuli v Opavě.
Pevně doufám, že se (někdy) do Londýna opět vrátím. See you soon, London.

Magdaléna Daňková, 3.A

… Přesto, že jsem byla v Londýně už podruhé, vůbec nelituji toho, že jsem jela, protože to byl opět skvělý zážitek.
Ty skoro dva dny strávené v autobuse při cestě tam a zpátky, trajekt, na kterém některým bylo tak trochu špatně a Eurotunel, v němž někteří z nás měli pro změnu klaustrofobii, to všechno stálo za to opět vidět Trafalgar Square, podívat se do National Gallery, British Museum, Hampton Court, Greenwich a na mnoho dalších zajímavých míst.
Já osobně jsem byla z programu opravdu nadšená, protože jsem toho viděla o dost více, než když jsem byla v Londýně posledně.
Taky jsem ráda, že jsem opět měla možnost podívat se na krásné londýnské (a nejen ty) parky, mluvit anglicky s více rodilými mluvčími a vůbec vidět Angličany.
Co se týká hostitelské rodiny, ve které jsem byla, nemůžu si stěžovat. Naše náhradní mamka s námi sice moc nemluvila, ale při cestě autem, když nás ráno vezla na náš „meeting point“ nebo večer, když pro nás přijela, jsme si s holkama angličtinu přece jenom procvičily i s ní.
Ubytování jsem taky měly hezké a jídlo bylo výborné. Naprosto jsem si zvykla na anglickou snídani, takže si ji občas dělám i doma.
Zpočátku to byl trochu šok zase jet v autě na levé straně, ale když jsem překonala pocit, že jedeme v protisměru, nebylo to zase tak špatné a po návratu domů jsem měla chvíli problémy zvyknout si opět na jízdu vpravo.
Poslední den v Londýně jsme po návštěvě British Museum, kde je mimochodem možnost vidět mumii Kleopatry nebo Rosetskou desku, měli pořádný rozchod, abychom mohli ještě dokoupit dárky pro rodinu, kamarády a taky pro sebe. To se mi líbilo, ale určitě to (podle mě) nebylo lepší než vidět náhrobek Jane Austenové, Charlese Dickense nebo Rudyarda Kiplinga ve Westminster Abbey nebo procházka po zámku Hampton Court, kde byl na líbánkách Jindřich VIII. s pěti svými manželkami, a jeho úžasných parcích.
Myslím, že tohle naprosto nevystihuje můj pocit z Anglie a Londýna, ale neumím to vyjádřit lépe.

Vendula Schvanová, 3.A

Kategorie: Cizí jazyky