Člověk v tísni

17. 11. 2008 – V rámci celorepublikového projektu Jeden svět na školách se 10. listopadu 2008 naši seminaristé z dějepisu opět po roce sešli v jedné učebně, aby se nejprve podívali na dokumentární film a pak zúčastnili besedy s pamětníkem.Pro letošek jsme si vybrali dokument o československém armádním letci Josefu Bryksovi, který se v době 2. světové války rozhodl pro emigraci z Protektorátu a po různých peripetiích svého útěku se ocitl v Anglii, kde vstoupil do jednotky RAF. Seznámil se zde také se svou druhou manželkou, s níž mu ale nebylo dopřáno trávit mnoho času, protože už v roce 1941 byl při svém doprovodném letu sestřelen a dostal se do zajateckého tábora. Bryks doslova proslul svými četnými pokusy o útěk. Snažil se dostat zpět do Británie. Neměl však štěstí. Nakonec v jednom z lágrů přivítal spojenecké osvoboditele.

To však neznamená, že byl konec jeho „dobrodružstvím“. Po válce se Bryks stal instruktorem na vojenské akademii v Olomouci. Co se týká osobního života, zjistil, že jeho první žena zemřela – za nevyjasněných okolností. Oženil se tedy podruhé se svou anglickou láskou. Idyla však netrvala dlouho. V roce 1949 byl zatčen a uvězněn, tentokrát komunisty. Jeho pověst „chronického útěkáře“ mu vynesla pobyt ve věznici na Borech, v jednom z nejstřeženějších objektů. Dokud se mohl upínat k práci pro svou rodinu, dokázal přežít všechny útrapy. Ale pak nastal zlom. Věznitelé poznali jeho závislost na domovu. Snažili se mu zamezit v jakémkoliv kontaktu, a tak se jim Brykse podařilo zlomit. Jeho stav se neustále horšil, až v roce 1956 podlehl infarktu. Zanechal po sobě manželku a dcerku, která si svého otce příliš neužila. O Bryksovu rehabilitaci se až po sametové revoluci zasloužili jeho bratranec a právní zástupce.

Náš host pan Antonín Zelenka se s příběhy československých válečných pilotů seznámil na vojenské akademii, kam po válce nastoupil, protože chtěl sám v letectvu sloužit. I jeho životní osud ovlivnil únorový převrat v roce 1948. Protože byl v kontaktu s instruktory letectví – bývalými letci RAF, s jejichž názory se ztotožnil, byl i on záhy obviněn a uvězněn. Strávil šest let v dolech, rok v uhelných na Kladně, pět let v uranových v Jáchymově. Po propuštění našel nový domov v Opavě. Na rozdíl od jiných lokalit jej zde přijali vlídně a získal také práci. Na opavský stavební podnik vzpomíná rád, neboť se tu v podstatě nesetkal s nikým, kdo by se k němu pro jeho minulost obracel zády. Musel sice začít od dělnické profese, ale nikdo mu nebránil uplatnit organizační schopnosti v nižších řídicích funkcích. V Opavě našel pan Zelenka také svou životní lásku. I když se nám jeho příběh jeví jako dokonalý happy end, tak černobílé to jistě nebylo. Dnes však pan Zelenka už jen vzpomíná, a ačkoliv na minulost nikdy nezapomene, trpkost a bolest už ustoupily. Pan Zelenka ve svých dvaaosmdesáti letech žije spokojený život.
Chceme našemu hostovi i touto cestou vyjádřit poděkování, že se s námi přišel podělit o své zážitky, a přejeme hodně zdraví a spokojenosti do dalších let.
Mgr. Magda Hrstková

Kategorie: Dějepis