Španělsko

8. 9. 2008,

8. 9. 2008 – Hromada kufrů, tašek, úsměvů, rozesmátých tváří pohybujících se mezi zaparkovanými auty a slunečních paprsků opírajících se o rozpalující se asfalt. Takhle nějak vypadalo čtvrteční dopoledne 19. června, kdy jsme netrpělivě čekali na autobus, jenž nás měl dovézt do země plné vůně moře, slunce a písčitých pláží. Španělsko, cíl naší cesty. Veselé brebentění kolem ustalo v momentu, kdy dorazilo naše luxusně vypadající vozidlo. Nastal všeobecný zmatek, načež následovalo ukládání zavazadel a loučení se s rodiči a kamarády. Jakmile každý seděl na svém místě, zapraskala statická elektřina v mikrofonu a vzduchem se rozletěla španělská slova pana profesora Plačka. Soudím, že jsme byli všichni, tak vzrušení očekáváním zážitků, že nikdo pořádně nevnímal, o čem se mluví. Samozřejmě šlo o důležité informace týkající se organizace. V tu chvíli to avšak šlo mimo nás. Seznámili jsme se s řidiči, kteří, jak nás ujistili, se nejmenovali Karel a Karel, a rozhodně po nás nechtěli ty hnědé podšálky, jenž se jim tak záhadně ztrácejí. A jaká byla cesta? Příjemná, plná filmů různých žánrů, zastávek na benzínkách a odpočívadlech (kde, když se řeklo, že se pojede za 15 minut, jelo se až za 25. Což není ke škodě. Ono popravdě, někdy se určité věci nedají udělat na povel.) a samozřejmě referátů, jejichž témata jsme měli zadaná v hodinách španělštiny. Na každého čekalo 5 minut slávy, v podobě řečnění na předním sedadle.
Přišla noc a s ní i otázka „jak jen si pohodlně lehnout“? Někteří to vymysleli kulantně, a to tak, že se natáhli do uličky. Ovšem muselo se počítat s výkřiky „au, dávej přeci pozor, mám tu hlavu“, načež vzduch rozčísla bota, hozená rozzlobeným spáčem na podlaze. Nu, dobrá, teď popouštím svou fantazii, k ničemu podobnému nedošlo. Jen, uznejte, je to zajímavá představa.
Druhý den nás přivítalo Monaco, v podobě rozespalých výletníků. Na plánu byla exkurze v parfumérii, prohlídka města, a následná návštěva oceánografického muzea. Ostatně podrobné informace o programu jsou na internetových stránkách, tak se tady nebudu rozepisovat, přesným popisem. Monaco je zvláštní město. Majestátně se zařezává do surové skály. Vše se zdá vyprahlé a bojující o kousek místa na slunci, a přesto jsou zde lidé příjemní a usměvaví. V podstatě to byl základní rys, který nás provázel i celým Španělskem. Když jsme opouštěli město, každý na sobě cítil hodnou dávku únavy, ale i pocitu dobře prožitého dne.
Po noci strávené v pohodlných postelích Formule 1, jsme se konečně vydali na poslední úsek cesty. Ještě než se přenesu do letoviska, které se nám stalo po dobu jednoho týdne domovem, se zastavím v muzeu S. Dalího ve Figueres. Dech beroucí díla obklopovaly vše co se jen dalo. Lidé se tísnili v úzkých uličkách muzea, aby je následně zavedly na obrovské nádvoří se skleněnou kopulí. Prostě všechno, co si jen dokáže fantazie člověka představit, se zde objevovalo, vystupovalo ze stínů a tvořilo neuvěřitelné plastiky…
Nakonec jsme se přeci jenom odtrhly od uměleckých děl a k večeru dorazili do Oropesy del Mar. Byly rozděleny apartmány a naším prvním úkolem se stal seznam věcí, které na pokoji chyběly. Od lžiček, talířků, přes židle a prostěradla až k mýdlům na umyvadlech. Seznam musel být dokonalý a originální. Byla to něco jako soutěž, o které jsme nevěděli. Můžu s hrdostí říct, že náš pokoj dostal skleničky navíc, díky uměleckému cítění jedné mé spolubydlící. „Prý se obrázky recepční líbily“, aspoň tak nám to bylo řečeno.
V rámci sedmidenního pobytu jsme navštívili nepřeberné množství zajímavých míst. Poznali tamější kulturu a zvyky. Zažili jsme fotbalové nadšení a posléze vítězné oslavy. Někteří se enormně zdokonalili ve španělštině, jiní prostě jen vstřebávali poklidnou atmosféru konejšivého moře. Velkým úspěchem celého zájezdu bylo, že jsme se v pořádku, bez sebemenšího úrazu a hlavně v plném počtu, vrátili zpět do ČR. Rozhodně mohu prohlásit, že všichni jsme si ze Španělska dovezli přinejmenším nezapomenutelné vzpomínky. Ale také, tašky plné různých cetek, písku usazeném v podrážkách bot, mušlí nebo i cennějších předmětů.
Ještě k závěru si dovolím použít slova pana profesora: „Viva España“

Spokojený účastník zájezdu

Kategorie: Cizí jazyky