Dvacet statečných aneb Jaké to je v noci ve škole

11. 3. 2008,

11. 3. 2008 – Pod záštitou školního klubu Lampion se v pátek 7. března 2008 v 8:00 začaly v budově naší školy odvíjet minuty zajímavé akce. Studenti 3. ročníku byli osloveni s pozvánkou na nonstop čtení. A tak se dvacítka odvážných sešla v pátek ráno v učebně 323. Zastoupeny byly třídy A a B – obě docela početně, a čest Déčka hájil Víťa Piskala.
POZOR Přidány nové fotky! Několik minut v úvodu bylo věnováno osobnosti autora knihy, která byla vybrána, a dějinnému pozadí příběhu. Je asi nejvyšší čas říci, co jsme to vlastně četli, že? Po příštích 24 hodin nás provázely postavy z románu Josepha Hellera Hlava XXII.

Na prvních stranách jsme se začali seznamovat s jednotlivými charaktery, dosti výraznými a dosti čitelnými – velitelé honící se za hodnostmi a uznáním, dobrodruzi vrhající se střemhlav do bláznivých akcí, kněz ztrácející víru, doktor, jemuž záleží nejvíc na vlastním zdraví, chamtivec snažící se na válce vydělat. A mezi nimi ústřední postava kapitána Yossariana; člověka, který se nestačí divit, který žasne nad tím, co všechno je možné, ale také nad tím, že to přes všechnu absurditu pořád ještě funguje. Začala se nám před očima objevovat postava Haškova Švejka. A i když určitě není s Yossarianem totožná, některé podobné rysy byly skutečně velice nápadné.
Ačkoliv jsme četli román válečný, nejde v něm o popis bojových akcí. Důležité jsou vzájemné kontakty lidí jedné jednotky. Jejich vztahy válka ovlivnila, pokřivila a u některých zpřevracela jejich hodnotový žebříček k nepoznání. V souvislosti s tím i scény vysloveně směšné působily mrazivě.

Vraťme se ale k průběhu čtení. Do konce vyučování to nebyl žádný problém. Dokonce jsme občas mohli přivítat i hosty. Ceníme si zejména odvahy Mgr. Friče. Ostatní totiž jen poseděli a chvíli poslouchali, ale pan Frič si vyžádal knihu a sám se čtení účastnil. A to dostal docela komplikovanou pasáž, v níž Yossarian mluví s mladou italskou prostitutkou, on promlouvá česky (jde samozřejmě o překlad), ona mu odpovídá italsky.

Pak ale zazvonilo naposled a za ostatními studenty školy se zavřely dveře, ostatním začal víkend. A my četli. Setmělo se, nastala nejobtížnější fáze akce. A skutečně – některé přepadl „mikrospánek“. Naštěstí jsme nebyli za volantem! U nás hrozilo jen breptání a četba jednoho řádku stále dokola. A tomu se dalo hravě zabránit tím, že předčítající byl vystřídán.
Poslední slova románu jsme vyslechli v sobotu ráno v 6 hodin a 16 minut. Hlavu XXII se nám tedy podařilo zdolat za 21 hodin čistého čtení. Máte-li zájem seznámit se s těmi, kteří se účastnili, mrkněte do fotogalerie. Nedělejte závěry z našich bledých obličejů a připojte se za rok k dalšímu čtení na čtyřiadvacet hodin.

Mgr. M. Hrstková

Kategorie: Volnočasové aktivity