12.9.2007 – Pod názvem Adaptační kurz si většina vybaví něco jako tábor. Ovšem slovo adaptovat znamená přizpůsobit se. Tuhletu „nepodstatnou“ věc si většina
uvědomila až v „terénu“.Dne 3. září jsme měli všichni sraz ve 12:30 na parkovišti u zimního stadionu. Až
na pár výjimek se všichni dostavili s batohy, popřípadě kufry. První kámen úrazu
nastal, když se před nástupem do autobusu měla odevzdávat čokoláda, která byla na adaptačním kurzu vyžadována, tak jako holínky, pláštěnka a buchta. Jenže většina z nás si řekla, že nejsme přece ve školce, a tak jednoduše jak
čokoládu, tak zmíněné ostatní věci nedonesla. To se jim později ovšem
nevyplatilo.
Asi po půlhodině jízdy autobusem jsme dorazili na místo. Po „krapet“ hektickém
hledání pokojů jsme se ubytovali. Pokud toto budou číst rodiče, můžu Vám udělat radost a ujistit Vás, že co se týče ubytování, holky byly odděleny od kluků (bohužel).
Odpoledne a večer byly v seznamovacím duchu. Tady jsme už pomalu začínali
registrovat alespoň jména nových spolužáků.
Druhý den začal úderem sedmé hodiny ranní. Nemálo studentů protestovalo, ale co mohli dělat…takže snědli „vynikající snídani v podobě mini švédských stolů“ a čekali venku na pokyny vedoucích.Mezi ty zajímavější aktivity patřilo válení pneumatik kolem rybníka a řeky. Mnozí z nás se museli pro pneumatiky brodit v brčálově zelené vodě rybníka, jiní za ní plavali v řece.
K oblíbeným aktivitám patřila také horolezecká stěna, teda až na pár
výjimek, které si stěžovaly na polámané nehty (upřímně řečeno, těch „pár
výjimek“ jsem tvořila asi jenom já). Ale p. učitel se projevil jako veliký
znalec co se týče manikúry a pedikúry a na polámané nehty mi poradil pilník z
garáže. Přece jenom jsem po dlouhém váhání odmítla.
Nesmím opomenout asi nejúspěšnější aktivitu celého adaptačního kurzu, a to
Action Fashion. Myslím si, že se tato akce opravdu povedla a pobavila určitě
každého. Třída 1.E se projevila jako nejkreativnější a celkově získala nejvíce
bodů. Musím ale uznat, že všechny modely vypadaly skvěle a rozhodování jsem
porotě nezáviděla.
Kdybych to měla nějak shrnout, tak si myslím, že alespoň 90% žáků prvních
ročníků by na adaptační kurz jelo znovu. Včetně mě.
Karolína Schneiderová
Kategorie: Aktuality