Cyklistický kurz 2007 je již minulostí

18. 6. 2007,

18. 6. 2007 – Vše začalo v pondělí 11. června, kdy jsme se všichni sešli v 7.30 (až na pana Brhela, proč by taky byl někde včas?) na nádvoří školy, odkud jsme měli kolem osmé ráno vyrazit na všemi třeťáky dlouho toužebně očekávaný cykloturistický kurz do Soběšovic u Žermanické přehrady.Studenti byli rozděleni podle olympijských barev do šesti družstev, ke kterým se hrdě po zbytek kurzu hlásili. Měli na sobě vždy alespoň jednu část oděvu v barvě buď bílé, modré, červené, zelené, žluté nebo černé. Celkem jelo na kurz 76 studentů pod vedením šesti učitelů.
Pozn.: pozorný čtenář jistě odhalil drobnou nepřesnost, bílá není olympijská barva. Antarktida si ale taky zaslouží svůj kruh 🙂

Představa dlouhých desítek kilometrů strávených na sedle kola byla pro mnohé studenty třetího ročníku tak stresující, že snad ani nešli v neděli spát. Cesta byla sice dlouhá, ale až na pár nepříjemností s defekty, kterých bylo letos „jen“ 7, jsme dorazili na pozdní oběd do Soběšovic, do areálu Přístav. Na mnohých tvářích, zejména pak těch, které patřily jezdcům v zadní části pelotonu, se zračil úžas nad jejich vlastním výkonem. „Tolik jsme ještě v životě neujeli, a už snad ani neujedeme!“ Zbytek pondělí jsme tedy naivně očekávali klid. Ten nevydržel dlouho, mladá těla regenerují neuvěřitelně rychle, a proto už půl hodiny po dojezdu někteří hráli beach, jiní proháněli kopačák a další objevovali krásy tenisového hřiště.

V úterý proběhl výcvik družstev na jednotlivých stanovištích. Jednotlivé týmy postupně prošly stanovištěm beachvolejbalu (garant: R. Frič), florbalu (R. Kollár), lakrosu (Z. Holušová), lezení na stěnu (K. Hertlová), orientace v terénu (Z. Hrubý) a nakonec absolvovali i zeměpisnou půlhodinku (M. Petlach), pro kterou se brzy vžil název Petlachovo prudění. Protože v úterý bylo snad ještě tepleji než v pondělí, kdy se většina kurzu poctivě spálila na kole, byla jednotlivá stanoviště prokládána plaváním a vodními radovánkami ve vodách Žermanické přehrady.

Středa byla dnem určeným k dalšímu cyklovýjezdu. Ten byl naplánován směrem do Nošovic s cílem v místním velkopivovaru Radegast. Zde Mgr. Petlach domluvil exkurzi, která měla být zakončená degustací Birrelu. Kromě tohoto výjezdu pak družstva absolvovala vodácký výcvik a odehrála i turnaj v lakrosu. Ve středu se nám poprvé ukázalo počasí i ze své druhé strany, odpoledne mírně pršelo, takže odpolední skupina deprimována těžkými kapkami bušícími do cyklistických helem do Nošovic dojela pozdě a plánovanou exkurzi nestihla.

Ve čtvrtek dopoledne jsme se přesunuli na místní fotbalové hřiště, kde jsme díky pedagogickému mistrovství páně Petlacha a paní Holušové stihli odehrát krásný turnaj v softbalu. Skončili jsme obrazně i skutečně za pět minut dvanáct, protože kolem dvanácté začala bouřka. Pršelo vytrvale a vydatně, dokonce padaly i kroupy. Poslední kapky spadly asi v půl čtvrté, kdy už ale četa lopaťáků (vedená R. Fričem) a kelímkářů (pod vedením M. Petlacha) odvodňovala značně promoklý beachvolejbalový kurt, na kterém se měl odpoledne uskutečnit turnaj. Nikdo tomu nevěřil, ba i posměch jsme zažívali, ale jakmile se zpod velikých kaluží začaly vynořovat původní obrysy hřiště, bylo rozhodnuto. Turnaj se odehrál a navíc se stihl dokončit ještě před večeří. Nic pak nebránilo tomu, aby nejlepší volejbalisté kurzu vyzvali družstvo učitelů k prestižnímu zápasu. Nebyl nijak dramatický a učitelé po zásluze díky kvalitnímu příjmu a skvělé práci v poli zvítězili ve dvou setech. Vidina zítřejší cesty na kole domů zvýšila počet návštěv v pokoji zdravotníka kurzu pana V. Bendíka. Tomu bych touto cestou chtěl poděkovat, protože svou přítomností nám mnohdy vytáhl nejen klíště z těla, ale i obrazně trn z paty, protože vypomáhal při vodáckém výcviku a při výcviku na stěně.

Pátek – kolo. Toto spojení se stalo mottem naší cesty domů. Je však nutno říci, že náš kurz zřejmě měl pozitivní vliv na výkonnost studentů, protože cesta domů byla o celé tři hodiny kratší než cesta tam. Ani jsme se nenadáli a byli jsme v Opavě. Ani defekty nás cestou nedohonily.

Kurz byl veskrze povedený, dá se říci i klidný a za to patří velký dík jeho vedoucí, Mgr. Zuzaně Holušové, která jej vedla rukou pevnou, ale mateřsky jemnou.

Mgr. Radim Frič

Kategorie: Sport