Exkurze v Marianu

15. 3. 2007,

14. 3. 2007 – Ve dnech 1. a 5. března 2007 navštívili žáci semináře multikulturní výchova na Slezském gymnáziu objekt Marianum, ve kterém žijí mentálně postižení lidé, jež jsou podle stupně retardace rozděleni do několika kategorií.V okamžiku, kdy učitelé Kamila Tkáčová a Roman Kollár sdělili svým svěřencům, že půjdou navštívit instituci tohoto typu, objevily se u mnohých smíšené pocity, protože drtivá většina z nich nevěděla, co mají čekat.

Po příchodu do budovy však předsudky vzaly rychle za své. Ve dveřích nás přivítal tamní velice milý ředitel Ing. Antonín Janyška a jen o pár chvil později jsme se zaposlouchali do přibližně hodinové přednášky zabývající se smyslem a povinnostmi instituce. Ti, kteří měli zájem, kladli řediteli otázky. Po přednášce jsme se rozdělili na dvě části, odpovídající sestavení v jednotlivých skupinách seminářů, a následovala prohlídka celého komplexu. My jsme nejprve zavítali do tzv. chráněných bytů nejméně postižených osob. Obyvatelé těchto prostor nás překvapili svou šikovností a schopností postarat se o sebe téměř sami. Vzápětí jsme měli možnost spatřit lidi, kteří byli donuceni strávit celý život na lůžku. Smutný pohled na trvale ležící klienty skrz okýnko vmontované do dveří pokoje vyvolal u všech pocity lítosti a myšlenky na nespravedlnosti v lidském bytí. Následně jsme se odebrali do jakési herny a obraz, který se zde naskytl, byl o poznání veselejší než ten předešlý. Šťastné, hrající si děti vypadaly na to, že život v Domově pro mentálně postižené jim opravdu velmi prospívá. Poté jsme navštívili několik obdobných místností, kde terapeuti využívají zbytkových schopností klientů a rozvíjejí je různými činnostmi, jako je artterapie, muzikoterapie, práce v šicí dílně, tkalcovské dílně, košíkářské dílně apod. Před samotným odchodem sestoupila naše skupina do sklepení, v němž chodby připomínaly rozsáhlé katakomby. Mezitím se k nám připojil i jeden místní mladík, který pomohl svému řediteli dokončit prohlídku. Když se oba tábory seminaristů opět spojily v celek, přiběhly některé děti s výkresy a obdarovaly nás svými kresbami. Studenti se pak už jen rozloučili a celá návštěva mohla být považována za ukončenou.

A na závěr patří slova pana ředitele:
„Snažíme se o to, aby naši klienti žili normálním životem. Tomu podřizujeme v rámci platné legislativy řízení činnosti ústavu po stránce ekonomické, hospodářské, provozní a personální.“

Prohlídka všem zúčastněným rozhodně rozšířila obzory a pomohla si uvědomit, že tito postižení lidé nejsou méněcenní, ba právě naopak. S naší pomocí se i oni mohou zapojit do společnosti a ukázat potenciál, jaký v sobě skrývají.

Konstatování, že tato akce byla podařená, není nadnesené, ale přesně odpovídá skutečnosti. Příští rok se naši učitelé chystají celou exkurzi zopakovat a budoucí seminaristé z letošních druhých ročníků se tak mají na co těšit.

Petr Dušek, 3.B

Kategorie: Základy společenských věd