Francouzský podzim 2006 v Ostravě

14. 11. 2006,

„Čas, který zbývá“ (Francois Ozon)
(Le temps qui reste)Jak už to tak bývá se školními akcemi, i tato začala ve škole. Jednoho krásného dne nám paní učitelka Kašingová sdělila, že se hraje velmi zajímavý film. Člověk si řekne, že to není nic extra, ale… tento film byl ve francouzštině, což pro nás, začínající francouzštináře, je velmi zajímavá nabídka. Tak jsem se, s vidinou zlepšení mé – zatím – chabé francouzštiny, přihlásil. Akce se konala v Ostravě v místní kinokavárně – velmi přítulné místo, ale kdyby člověk neviděl nápis přede dveřmi, asi si ničeho zvláštního nevšimne. A teď něco k repertoáru kina. Člověku je hned jasné, že to nejsou hollywoodské trháky, ale spíše méně, a často neprávem, ceněné filmy. Ale zpět k našemu příběhu. Po zdárném vypátrání kina (a paní učitelky) jsme zjistili nepříjemnou změnu… náš film se místo v 17:00 měl hrát až v 19:30, protože v 17:00 se hrál film „Čas“ (náš film se jmenoval „Čas, který zbývá“). V tom nadbytku času jsem si řekl, že se trošku porozhlédnu po Ostravě (alespoň jsem si koupil konečně učebnici do ZSV J). V 19:30 jsem celý natěšený čekal před sálem. Když jsme vstoupili dovnitř, zjistil jsem s nadšením, že je kino velmi útulné (prostě křesla jako doma v obýváku). Teď se konečně dáme do filmu.
Zachycuje život mladého a velmi úspěšného fotografa, kterému však život uchystal jedno velké a nepříjemné tajemství. Když při jednom focení náš hlavní hrdina omdlí, zjistí se, že má rakovinu. S vědomím 3 měsíců zbývajícího života se rozhodne pro neléčení. Rázem se tedy jeho život mění naruby. V práci si vezme volno i přes to, že se mu zakázky jenom hrnou. Doma se pohádá se sestrou, se kterou v mládí byli jako jedna duše. Aby toho nebylo dost, rozejde se se svým stávajícím přítelem Sašou. Nakonec osamocen jede za svou babičkou, s níž si nejvíce rozumí (- jeho slovy: „Už nám zbývá stejně času.“). Je to zároveň jediná osoba, které sdělil svůj úděl. Dále ve filmu ještě potkal jednu ženu, Lauru, která ho požádala o pomoc, protože její manžel byl neplodný. Romain ji však odmítl. V tomto okamžiku nastal zlom ve filmu a vše se začalo ubírat jiným směrem. Tímto zlomovým bodem byl dopis od jeho sestry, která mu sdělila své pocity a připomněla Romainovi, jak si kdysi rozuměli. Hned jí zavolal a usmířil se s ní. Pak se také usmířil se svým přítelem Sašou, dokonce zavolal i Lauře, které umožnil mít dítě, a odkázal tomuto dítěti veškerý svůj majetek. Nyní nastal závěr filmu. Odehrával se na pláži. Romain si zašel naposledy zaplavat a potom už si jen lehnul na deku a ležel. Film končí záběrem na Romaina, jak leží a slunce za ním pomalu zapadá. Smrt.
Z filmu jsem si odnesl velmi zajímavý obraz toho, jak člověk reaguje na zlom v životě, jaké nastávají změny hodnot. A také jsem byl příjemně překvapen tím, že jsem byl schopen některé časti textu odchytit a přeložit si!

Jan Střílka, 2. B

Kategorie: Cizí jazyky