Adaptační kurz

4. 9. 2006,

4. 9. 2006 – Naši prváci se odjeli po slavnostním zahájení školního roku seznámit se svými učiteli a mezi sebou na adaptační kurz.Nedlouho po poledni 4. září 2006 se naši prváci vydali na letošní adaptační kurz. Letos se konal poprvé v areálu Hasičské základny v Mokřinkách. Co nám přinesl adaptační kurz? Nové poznatky, zkušenosti a spoustu zábavy. Kromě toho plní i daleko důležitější poslání – seznámit se se spolužáky a třídními učiteli. Poznáte tu nejen cizí lidi, ale i sami sebe. Nejlepší je, že přijdete do školy a všechny už znáte. Ať už jsou naši prváci sportovci, jazykově nadaní nebo třeba se zájmem o matematiku, jsou to především mladí lidé, kteří se chtějí bavit, ale také dovídat nové věci. I v tom jim mohl letošní adaptační kurz pomoci.

—————————————–

Adaptační kurz Slezského gymnázia pro 1. ročník ve školním roce 2006/2007 očekávali všichni jeho účastníci už od půlky července se smíšenými pocity. Naše napětí vyvrcholilo krátce po poledni 4. září 2006, kdy jsme všichni v plné polní vyráželi k autobusu. Nejspíš všechny nás zaskočil dav, který byl slyšet až k náměstí. Plno nových tváří kolem, zběsilé výkřiky učitelů, vyděšené vzlyky rodičů. Nervozita vrcholí. Občasné rvačky o místa v autobuse jsou stále častější … Silný profesor Kollár všechny neukázněné usadil a už se autobus rozjíždí. V tu chvíli si všichni uvědomili, že už to začíná. Nikdo netuší, co nás čeká.
Po půl hodince jsme dorazili k rekreačnímu středisku Holubice. Když nás učitelé pod speciálním a tajným klíčem rozdělili na chatky a do pokojů, rozhostilo se trapné ticho. Nikdo nikoho neznal, a i přes náš pokročilý studentský věk jsme se styděli projevit. Všechno se však změnilo, když jsme uviděli interiér chatek. Díky jejich katastrofálnímu vzhledu se hned našlo téma ke konverzaci a přátelské vztahy se začaly rozvíjet. Hned se všem zlepšila nálada. Ovšem přišel čas na slibované „psychohry“. Obávali jsme se nejhoršího. Kupodivu však seznamování uteklo jako voda a my jsme v koloběhu stanovišť strávili celé odpoledne. Ještě před vytouženou večerkou nás však třídní vyděsili oznámením, že do zítřka musíme vymyslet program, kterým se budeme prezentovat ostatním třídám. Zkusili jste někdy vytvářet program s lidmi, se kterými jste se před několika hodinami seznámili? Vypadalo to, že nás čeká opravdová bojovka…
Úterý nás překvapilo už před snídaní. Profesor Kollár nás vzbudil již v 7hodin s výkřikem: „Ve sportovním, ve sportovním!“ V předtuše sportu jsme znechuceně vykročili k hasičárně. Sportu ovšem nakonec bylo minimum, také některá sezení nás plně nezaujala. Mezi stanovišti byly příliš dlouhé pauzy, na stanovištích pak dlouhé sezení na židlích. Vzkaz nás všech pro příště: více sportu, pauzy zkrátit, přidat trochu volného času.
Bohužel se přiblížil večer a s ním všemi obávaný třídní program. Naše nervozita se prohlubovala. A už je to tady. Nakonec vše dopadlo dobře, učitelé se nasmáli (my taky) a úkol byl splněn. Prodloužená večerka se hodila, protože jsme ještě „potřebovali“ na pokojích probrat celý den. Nakonec jsme se vyčerpaní dostali do postele.
Poslední dopoledne probíhalo v poněkud jiném duchu. Trávili jsme čas pouze na jednom stanovišti a plnili tři úkoly: vytvoření třídního erbu, sestavení poselství a zhodnocení pobytu. Tak jsme se do toho pustili … a tady je výsledek.

Pro doplnění: musíme ocenit pevné nervy učitelů, jejich přístup k nám a snahu vytvořit parádně zorganizovaný adapťák. Jsme rádi, že jsme na tento kurz jeli.

Z hodnocení tříd 1. A, 1. B, 1. C a 1. D sestavila Lenka Weiglhoferová.

Kategorie: Aktuality